“Jak se dostat do harmonie, když pracuji, za pár týdnů budu rodit a ještě k tomu se musíme přestěhovat?“
“Jak se dostat do harmonie, když pracuji, za pár týdnů budu rodit a ještě k tomu se musíme přestěhovat?“
V tomto rozpoložení ke mně nedávno přišla paní Jana s poukázkou na těhotenskou masáž. Jak se posadila, tak mi řekla, že si uvědomila, že není vůbec připravená na doteky, že není ve své kůži, protože se teď stěhují a ona neví, jak to vše stihnout. Paní Jana byla v 7.-8. měsíci
těhotenství.
Bylo pro ní příjemné, když zjistila, že má PROSTOR ŘÍCT VŠE, co potřebuje. Pak už se z ní valila slova jako potůček, kterému odstraníte kámen z cesty. Už během povídání jsem vnímala, že s touto situací bojuje a na něčem hodně lpí. Když skončila, požádala jsem jí, ať si zavře oči, dá KONTAKT NA TĚHOTNÉ BŘÍŠKO a druhou RUKU NA SRDCE, a v této pozici ať se několikrát nadechne a vydechne a jenom POZORUJE svůj DECH.
Jak jednoduché a jak účinné, přesto na to v denním koloběhu života zapomínáme. Jak by se nám ulevilo, když bychom si to mohli dopřát alespoň jednou týdně. Cítíte to taky tak?
Dechové cvičení ji krásně zklidnilo. Zeptala jsem se jí, co nebo kdo jí nutí, aby na sebe takhle tlačila. Odpověděla, že je to vlastně kvůli partnerovi, protože je puntičkář. Zeptala jsem se jí, proč si to myslí a jestli to může být i jinak. Když si uvědomila, že to muže být i jinak, udělaly jsme čištění na dovolení si možností. Paní Janě se výrazně ulevilo. Masáž nechtěla, ale přiznala, že si přeje jemný dotek a schoulit se do sebe.
Nabídla jsem jí, že se může pohoupat na vlnách long-tidu při kraniosakrálním ošetření, a ona s tím souhlasila. Bylo to v té chvíli, jak se říká to “pravé ořechové“. Už při prvním doteku jsem cítila, jak se miminko v bříšku na KRANIO těší, jak tento VELMI JEMNÝ KONTAKT uvítalo. Postupně se oba dva zanořily do long- tidu.
Myslím, že i nějakou dobu spali. Když paní Jana odcházela, zářila a cítila se skvěle. Potvrdila mi, že se cítí jako kdyby spala v kuse 4 hodiny, a že už ví, že teď to bude vše probíhat v LEHKOSTI a bez TLAKU.
Comments